Z olomoucké zoo V pavilonu netopýrů to žije mláďaty

Pavilon netopýrů olomoucké zoo, který obývají kaloni z ostrova Rodriguez, prošel obnovou. Kaloni se co nevidět dočkají i noční oblohy. Čekání na ni si zpříjemňují odchovem mláďat. A je jich hned několik!

„V těchto dnech se tři mláďata, která se narodila v průběhu února a března, začínají osamostatňovat, přibyla na váze a jsou konečně k vidění,“ zve do pavilonu zooložka Ing. Jitka Vokurková.

Olomoucká zoo chová kaloně zlaté od roku 1999. Narodilo se v ní prozatím celkem 184 jedinců. V pavilonu panuje obrácený světelný režim, což znamená, že se v něm přes den simuluje noc. Je to z toho důvodu, aby návštěvníci měli možnost spatřit kaloně aktivní. Večer se v pavilonu rozsvítí a kaloni se uchýlí k odpočinku.

Kaloň rodriguezský je nazýván též kaloň zlatý. Jedná se o obyvatele Starého světa, jeho původní domovinou je ostrov Rodriguez v Indickém oceánu, na němž obývá tropické lesy. Kaloni hrají v ekosystémech velmi důležitou roli, protože pomáhají opylovat stromy a šířit jejich semena. Hlavní část jídelníčku zajišťuje ovoce, především sladké plody, nektar z tropických květin a u tohoto druhu i listí některých stromů a keřů. Žijí v zajímavém společenském uspořádání harémového typu – samec s několika samicemi. Sdružují se do menších kolonií, které společně během dne odpočívají v korunách stromů. Většinovou část dne tedy tráví odpočinkem na stromech, večer se vydávají hledat potravu. Tělo kaloňů se velmi podobá tělu netopýrů, hlava se však podobá liščí. Díky zadním končetinám se silnými drápy mohou odpočívat zavěšeni hlavou dolů, zabaleni do svých křídel. Jejich křídla mají rozpětí od 90 cm a řadí se mezi středně velké kaloně. V orientaci jsou jim nápomocny velké oči, klasická echolokace jim oproti netopýrům schází. V zoo se kaloni většinou dožívají až o třetinu delšího věku než v přírodě, tedy až dvaceti let. Rekord drží kaloň, který dosáhl 31 let a 5 měsíců. Samička obvykle rodí jedno mládě, o nějž dva až tři měsíce pečuje.

Převážně kvůli ničení přirozeného prostředí, kácení lesů, lovu pro maso, je dnes kaloň zapsán na seznamu ohrožených endemických druhů a zařazen do několika mezinárodních záchovných programů. V případě ostrovních druhů však hrozí kaloňům stále větší nebezpečí vyhubení. V 70. letech 20. století klesly stavy kaloňů rodriguezských v důsledku tajfunu na posledních 70 jedinců. Jeho populace byla takřka vyhubena. Díky intenzivní ochraně se podařilo kaloně rozmnožit a dnes jejich populace čítá až 20 000 jedinců. Významný podíl na tom má Durellova Zoo na ostrově Jersey. Známý zoolog a spisovatel Gerald Durrel tehdy odchytl několik posledních volně žijících kaloňů a založil úspěšný chov ve své zoo. Všichni kaloni v zoologických zahradách jsou majetkem ostrova Mauricius a chovatelům jsou pouze zapůjčeni.