Vede muže v divizi Trenér Tököly se po konci v Sigmě přesunul do Šumperka

Úspěchy SK Sigma Olomouc v žákovských kategoriích byly dlouhá léta spjaty se jménem Pavel Tököly. Trenér, který v klubu působil několik dekád, přivedl do srdce Hané celou plejádu skvělých fotbalistů, kteří se pak prosadili nejen v první lize, ale také v evropských pohárech nebo národním týmu. Například na poslední repre srazu to byli Petr Ševčík, Lukáš Kalvach a David Zima. Po minulé sezoně se zkušený odborník rozhodl v Sigmě skončit. A v září kývl na nabídku divizního Šumperku, kde poprvé v kariéře vede tým v mužské kategorii. „Není v tom rozdíl, jestli jsem trénoval dorostence nebo teď muže, je to stejné,“ říká Tököly.

Kdy vás vůbec napadlo opustit po tolika letech Sigmu?

Už jsem o tom přemýšlel poslední dva tři roky. Cítil jsem se tam na víc, necítil jsem se tam dobře. Přišlo tam hodně nových lidí, bylo to takové divné, všechno takové svázané. Už to nebylo pro mě, tak jsem dal výpověď. Nedá se nic dělat. Ale přemýšlel jsem o tom už dlouho a myslím, že nakonec v klubu byli většinou rádi.

Jak moc vás mrzí konce v klubu, se kterým jste byl spjatý, pro který jste získal a vychoval strašně moc hráčů?

Mrzí to každého. Když jsem o to zhruba počítal, tak jsme se podíleli na hráčích za zhruba sedm set milionů korun, za ty roky. A ten plat, co jsem měl … V Šumperku mám vyšší. To říkám rovnou, i to pro mě byla ostuda. Už nejsem nejmladší a ještě někde si vykládat, jak jsme zadarmo drazí, tak to fakt nepotřebuju poslouchat …

Proč jste rozhodl jít trénovat zrovna mužský tým divizního Šumperka?

Do konce roku jsem chtěl odpočívat. Ale Šumperk za mnou přijel do Přerova a nabídl dobré podmínky. Chtějí to zvednout, i když to tedy samozřejmě momentálně nevypadá moc dobře. Přišel jsem, když bylo po pěti zápasech nula bodů, teď máme čtyři. Není to jednoduché. Kádr není široký, ale chtěl bych tomu pomoci, proč ne.

Je pro vás nějak jiné trénovat po tolika letech v mládeži, u žáků a dorostu, mužský fotbal?

To je úplně stejné. Jestli jsem trénoval naposledy dorostence nebo nyní muže. Kluci trénují poctivě, musím je pochválit. Ale bohužel, na hřišti to zatím vidět tolik není.

Kudy vede cesta Šumperka ven z krize?

Fotbal se hraje na góly. To, že jsme nějak hráli, byli herně lepší, to fakt nikoho v mužském fotbale nezajímá. To možná někde žácích nebo dorostu, ale i tam si myslím, že by se mělo více chtít vyhrát. Ale to už je věc názoru. Jak z krize ven? Uvidím. Musím si to srovnat v hlavě, sedneme si s vedením a musíme se připravit na další zápas. Kluci nejsou špatní, ale chybí jim více sebevědomí, takový ten klid, větší rvavost a touha po vítězství, více herní odvahy. Ovšem to je stejné, i když se podíváme na ligu nebo reprezentaci.

Je to možná i trošku začarovaný kruh. Protože když tým nemá moc bodů, tak si obvykle tolik nevěří a je to pak o to těžší.

Přišel jsem a udělali jsme čtyři body ze čtyř zápasů. Je to málo, čekal jsem, že jich bude sedm. Doma s Baťovem jsme dostali gól po chybě v nastavení první půlky, teď na Novosadech pět minut před přestávkou z penalty … Musíme to zlomit. A když se nám to nepodaří, tak půjdeme pryč. Tak to prostě je.