Stanislav Kaláb: Odcházím z fotbalu s pocitem dobře udělané práce

Byl jsem zaregistrován v roce 1961 jako žáček v klubu TJ Moravské železárny Olomouc (dnešní Sigma) kdy mně, spolu s dalšími kamarády, známý vyhledávač talentů Václav Halama, z plácků mezi baráky, do Řepčína, tenkrát na škvárové hřiště, přivedl. Svému klubu, jsem byl od té doby věrný prakticky celý život a i když, zvláště v posledních letech, se mi řada věcí nelíbí, stále klubu fandím a jsem rád, že se zde hraje nejvyšší fotbalová soutěž v zemi.

Víte, zažil jsem období, kdy rodiče Karla Brucknera, kterého si velmi vážím, dělali správce na řepčínském škvárovém hřišti a starali se o nás. Trénovali nás v té době pánové Ota Spáčil, Josef Vlček později v Černovíře pan Josef Tesař, v Hlubočkách pan Oldřich Zatloukal zvaný “stavěčka“. Na vojně jsem hrával divizi v Domažlicích, kde byl jedním z mých spoluhráčů Standa Sventek, bývalý reprezentant v hokeji a velký sportovní profesionál. Pokud jde o osobnosti olomouckého fotbalu, se kterými jsem měl možnost se potkávat, byla jich celá řada a nerad bych na některé zapomněl. Ale pánové Bruckner, Máčala, Uličný, Kubíček, Gajda, Fryčák, Čech, Lauda, Hamal, Ovčačík, Drulák, Vít, Chladil, Kučerňák, Mrázek, Tihelka, Kovář, Kalandr, Štafa a mnoho dalších, jsou osobnosti, na které vždy rád vzpomínám. Hodně toho uměli, většina z nich, byla úspěšná i v civilním životě a jako bonus, byli to slušní lidé.

Mohu sdělit svůj názor na tu úroveň fotbalu, kde jsem „doma“, tedy na okres. Pokud jde o Okresní fotbalový svaz Olomouc, prošel od roku 2000 řadou změn. Když jsem byl poprvé zvolen, končil jsem v té době jako hráč, měl jsem za sebou několik let práce funkcionáře v klubu a také jsem působil jako okresní a krajský rozhodčí. Kluby mne znaly a tak když jsem kandidoval na post předsedy, byl jsem pro kluby čitelný. Výsledkem bylo zvolení do funkce předsedy, kterou jsem pak 5 x obhajoval a vykonával ji po 20 let. Po celou tu dobá jsem měl štěstí na klubové funkcionáře, kteří chtěli pro fotbal pracovat a zejména pak šťastnou ruku při výběru sekretářů. Fotbalové kluby v okrese si jistě rádi vzpomenou na pány Jirku Kalvacha (dědu dnes úspěšného fotbalisty Plzně), Boba Jareše a také čerstvě Lukáše Bartoně. Okresní fotbal, je dnes ve velmi dobré kondici po všech stránkách. Jsme, díky FAČR, zajištěni finančně, klubům se hradí náklady na rozhodčí a delegáty a mohou využívat programů jako je Můj klub atd. k získání dalších finančních prostředků. Když projíždíte okresem, většina hracích ploch je ve velmi dobrém stavu, pomáhají obecní rozpočty, někdy i sponzoři. Problémem ale je, kdo na těchto sportovištích v budoucnu bude hrát. Máme v okrese vysoký věkový průměr u dospělých, téměř v každém klubu hrají kluci kolem padesátky a kluby jsou rádi, že stále hrají, aby se nemuseli odhlašovat ze soutěží (například Dalov). Obecně, mládeže ve fotbale ubývá, kvalifikovaných trenérů mládeže taky. Dlouhodobě se nedaří na této úrovni zajistit pro trenéry mládeže, důstojné podmínky, zejména finanční. Doba socialistických závazků dávno skončila, rodiče dětí, které fotbal zkouší hrát, mají své povinnosti pracovní. A tak, jestli se chceme seriózně bavit o tom, jak ve fotbale dál, tak starost o trenéry je jeden ze základních úkolů. Do jeho řešení se musí zapojit i nově vzniklá Národní sportovní agentura, příslušná ministerstva, například MŠMT a poctivě dělat například školní ligy. Agentura by se neměla spokojit, jen s rozdělováním peněz, ale dbát o účelnost tohoto rozdělování. Je otázka, jestli na to má Agentura síly a odborné pracovníky. Trochu začínám mít obavu, aby se z Agentury nestalo politikum (viz sledování regionálních voleb ve FAČR). A Milan Hnilička, šéf NSA, kolem něj se chodí po špičkách, protože má vliv na rozdělování… Když pominu jeho účast na oslavě v Teplicích, nezbývá mi, než věřit, že vše při rozdělování financí do sportu, prostřednictvím jím řízené Agentury, bude zalité sluncem. Osobně tomu ale moc nevěřím.

Výkonný výbor OFS Olomouc zvolený v roce 2017 svůj mandát naplnil. Avizovaná generační obměna je tady, z věkových i zdravotních důvodů nekandidují kromě mne pánové Ivan Čech za Sigmu, Milan Hladký ze Slatinic a Pavel Suk ze Šternberka, který působil ve svazu nejdéle ze všech. Rád bych jim za práci poděkoval. Spolu s lidmi, jako Ladislav Hula z Troubelic, Ota Johanes z Příkaz a další, tvořili historii okresního fotbalu. Není bez zajímavosti, že všichni jsou držitelé ocenění Václava Jíry. Máme být v okrese na co hrdi. Pokud jde o nadcházející volby do svazu. Jsem rád, že kandidátů je dost, delegáti budou mít z čeho vybírat. Předpokládám, že má každý svůj rozum, kterým se ve volbách bude řídit. Osobně bych preferoval ty kandidáty, kteří mají „své odpracované“ a známe je z práce v klubech. Pokud jde o kandidáty na předsedu, je můj názor stejný, rozhodně bych podpořil toho kandidáta, který o okrese něco ví, něco ve svém klubu vybudoval, dobře zná klubovou práci na nižší úrovni a je schopen poradit. Voličům přece nemůže stačit, že kandidát dobře vypadá, umí mluvit a zaštítí se velkým klubem. Fotbal v okrese by měl vést člověk, který má za sebou výsledky a práci v klubu dobře zná. Nabízený manažér nového typu, bez minulosti a zkušeností, kterému je hned vše jasné, by se měl zapojovat postupně. Kdyby byl jeho přístup k fotbalu poctivý, nejprve by se seznámil s prací ve výkonném výboru a s problematikou okresu. Taková byla i prvotní dohoda. Tu ale vzápětí porušil a je mi docela jedno, jaké důvody ho k tomu vedly. Není to dobrý začátek jeho funkcionářské kariéry a věřím, že si to kluby při hlasování uvědomí. 

Díky zvolení předsedou OFS, jsem se účastnil a hlasoval na všech od té doby organizovaných Valných hromadách, nejprve ČMFS, později za Ivana Haška přejmenovanému na FAČR. Pamatuji jména jako by František Chvalovský, Jan Obst, Pavel Mokrý, Ivan Hašek a dnes Martin Malík. Každá ta Valná hromada byla něčím specifická. Díky Františku Chvalovskému získala Morava svou komoru a byl nastaven ve svazu komorový systém. Takže, když se něco ze zásadních materiálů předkládaných k projednání Valné hromadě delegátům z Moravy nelíbilo, muselo dojít k dohodě mezi komorami, jinak by Morava návrh zablokovala. Morava měla svou sílu i v tehdejším výkonném výboru. Já pamatuji nejslavnější období Moravské komory. V té době byl místopředsedou ČMFS Jiří Kubíček, mimo jiné bývalý sportovní ředitel Sigmy. Ten dokázal delegáty Moravy, spolu s dnes již zesnulým Mojmírem Fryčákem a dalšími tak spojit, že Morava jezdila na jednání jednotná a měla sílu. Jsem na tu dobu hrdý a já sám jsem vždy hlasoval zásadně podle dohody v komoře. Svým zástupcům ve výkonném výboru jsme plně důvěřovali a oni naopak nás zásobovali informacemi o tom, co se ve FAČRu děje. Bohužel, jednota Moravy opět, jako již mnohokrát v historii, utrpěla. A to podrazem vlastních lidí na místopředsedu Kubíčka. Stalo se tak v době vlády Ivana Haška, a hlavními aktéry byl tehdejší předseda řídící komise Moravy Dalibor Kučera, kterému Hašek nabídl za podraz na Kubíčka post místopředsedy a podílel se na tom také současný předseda klubů na Moravě Pavel Nezval. Myslím si, že ani Sigma nemá v tomto ohledu čisté svědomí. Od té doby je Morava rozbitá a nejednotná. Novodobí funkcionáři, je to totiž o lidech, to dotáhli tak daleko, že úpravou statutu Moravy odřízli od hlasování okresy a kraje. Bohužel, někteří dnešní manažéři často zastávají názor, že dvacetiletá historie, které jsem se trochu dotkl, nikoho nezajímá. Jsem naopak přesvědčen, že musíme čerpat z historie, abychom neopakovali v budoucnu stále stejné chyby.

Vzal mi dost soukromí. Dvacet let jsem žil naplno fotbalem, spolu s kolegy ve výkonném výboru a v odborných komisích jsme sledovali každý víkend, zda jsou soutěže zajištěné, obsazené rozhodčími, navštěvovali jsme především takzvaná riziková utkání, diskutovali při té příležitosti s funkcionáři klubů a řešili průběžně vzniklé problémy. A nebojím se říct, že jsme měli minimálně v posledních 10 letech u většiny klubů důvěru. Ta se buduje postupně a abyste byl úspěšný, musíte tu funkcionařinu dělat poctivě. Jestli to tak není, lidé to brzy prokouknou. Také je nutné, mít kolem sebe kvalitní, stejně zapálené kolegy a podporu v rodině.  

Fotbal mi dal nádherné zážitky nejen na hřištích, ale i při společenských akcích, kdy jsme na Adventních večerech oceňovali ty nejlepší z klubů. Díky fotbalu jsem poznal desítky klubových funkcionářů, sponzorů, starostů obcí. Poznal jsem je nejen přes fotbal, ale také jako spoluobčany, lidi se stejnými, nebo podobnými starostmi jako máme všichni. Měli jsme a máme ve fotbalovém okrese řadu krásných lidí, kterých jsem si vždy vážil po celý jejich aktivní život. Hodně jsem si pro sebe vzal z jejich životních zkušeností a často na ně myslím. Bohužel, mnohokrát jsem se účastnil i posledních rozloučení s některými z nich. Těch, kteří jsou mezi námi si važme a hledejme cesty, jak se s nimi potkávat. Bude to obohacující pro všechny.

Odcházím z fotbalu s pocitem, že jsem společně s kolegy z výkonného výboru udělal docela dost pozitivního. Fotbal mám stále rád a tak se jistě, když budu mít chuť, zajdu podívat na utkání okresů a kraje, kde znám poměrně dost lidí a s většinou se budu rád potkávat. Chtěl bych se trochu věnovat sám sobě, rád cestuji, a tak až opadnou starosti s covidem, věřím, že se opět zaletím podívat do Egypta, který mně velmi zaujal, opět začnu navštěvovat Moravské divadlo a koncerty Moravské filharmonie, snad konečně opráším kolo a vyjedu. Nejvíce se však chci věnovat své rodině, pěti vnoučatům, které jsem tak trochu s fotbalem zanedbával. K tomu dům, sauna, zahrada, chovatelství… Myslíte, že nebudu mít co dělat? 

Fotbalu, nejkrásnější kolektivní hře na světě a všem, kteří v něm pracují, přeji hlavně hodně zdraví, radosti ze hry, vzájemnou úctu a poctivost do mezilidských vztahů. Děkuji všem za dvacetiletou spolupráci a přeji hodně štěstí.