Mistryně v pole dance Michaela Páťalová: Šampiónka z Tanceláře

Po třetích a druhých místech získala titul. Michaela Páťalová z Olomouce je republikovou mistryní v pole dance. Zlatá medaile z Czech Pole Championship 2020 putuje do olomouckého tanečního studia Tancelář.

Jak vedla vaše cesta k pole dance, k tomu, že máte taneční studio?
Byla to láska na první pohled a dotyk. Takže to tak souviselo. A vedlo to k tomu, co bych chtěla v životě dělat a čím bych se chtěla živit. Splnila jsem si sen, živím se tím, co mě baví.

A před pole dance už jste se věnovala tanci?
Ano. Tancovala jsem celý život, od malička. Začalo to moderní gymnastikou, baletem, moderním tancem. Vždycky to u mě bylo takové dilema, na kterou stranu se přiklonit, jestli mám dělat hudbu, protože mám vystudovanou hudební konzervatoř, nebo jestli se mám hýbat. Stejně to nakonec bylo tak, že když jsem studovala hudbu, tak jsem ji zanedbávala kvůli tanci. A na konzervatoři, mám vystudovanou operu, jsme měli stejně povinný balet. Nakonec to skončilo tak, že jsem ho tam sama vedla. No a nakonec jsem se, po studiích, přiklonila k pohybu.

Hudbě už se tedy nevěnujete? Už ji máte jenom jako koníčka?
Teď už jako hobby. Zazpívám si večer ve studiu po zavíračce, je tady v sále úžasná akustika. Pořád si hlasivku udržuju, doma hraju na klavír. Ale samozřejmě to bych se musela rozkrájet. Takže v příštím životě, slibuju hudbo, že budeš na plný úvazek.

Tancelář je hodně populární, jak tedy vůbec vznikl nápad udělat taneční studio, které se bude věnovat pole dance? Neříkala jste si, že Olomouc je na tohle moc malé město?
Tak to rozhodně ne. Vzhledem k tomu, že máme věkový rozptyl od čtyř až, jak bývá na hračkách napsáno, devadesát devět let. Chodí k nám všechny věkové kategorie. Je to pohybová aktivita pro všechny, jak pro ženy, tak i pro muže. Každý si přijde na své. A nevěnuje se jenom pole dance, máme tady i balet nebo jenom posilovací lekce, lekce, kde se člověk jenom protáhne, také jógu. Jsem takové pohybové studio. Pole dance je naše hlavní, ale nevěnujeme se jenom tomuto.

Jak moc je složité naučit se pole dance? Když přijde někdo rovnou z ulice, může se tomu hned začít věnovat?
Záleží na tom, jestli má nějakou sportovní minulost. Pokud je to člověk, který provozoval jenom gaučink a rozhodl se, že se svým životem něco a udělá a vybral si zrovna tohle, proč ne. Určitě ano. Progres je pomalejší, ale je tam. A je to návykové tím, že zlepšení je hrozně brzy vidět. Na první lekci se člověk stydí, k tomu musíte mít kraťasy, protože holá kůže na tyči drží rozhodně lépe než textil. Je zajímavé sledovat ten proces, hlavně ženy jsou na první lekci hodně stydlivé, v sále jsou zrcadla, nechtějí se na sebe podívat. Když se na ně člověk podívá za půl roku, tak vidí úžasný pokrok, i v sebevědomí. Je to taková univerzální posilovna s vlastní vahou. Než přijdete na to, jak se chytit, co kam strčit, jak se správně zaháknout, tak máte naposilováno na týden dopředu. Takže bych to doporučila každému.

A nejsou obavy z pádu? Přece jen je to na tyči, ve vzduchu.
Samozřejmě stávají se, pak v soutěžním odvětví už to je, tak jako v každém sportu. Ale pokud se tomu člověk věnuje rekreačně, tak samozřejmě máme žíněnky, lektor dává na lekci záchranu. Vážná zranění jsme tady neměli. Strach z pádu je minimální. Ale zase moje heslo je Kdo nepadá, je divný. Takže i naučit se padat je součást praxe, ale do měkkého, do žíněnky.

Vy jste teď v srpnu vyhrála mistrovství republiky.
Ještě mi to ani pořádně nedošlo.

Kolik let práce na tréninku je tím titulem zúročeno?
Zrovna jsem přemýšlela nad tím, jak dlouho se tomu věnuju. Je to od roku 2011, co se věnuje pole dance. Byly tam nějaké pauzičky kvůli škole. Není to čistě těch deset let. Ale Tancelář mám od roku 2014 a od té doby se tomu věnuju na plný úvazek. V soutěžích je to odstupňované různými kategoriemi. Jen probojovat se z žen profesionálů, kde jsem musela začínat, protože jsem měla studio, do elity, kde je ta nejvyšší možná laťka, už byl výkon. A to, že jsem teď vítěz, to mi ještě pořádně nedochází. Je to super.

Co taková soutěž obnáší? Jak to vysvětlit laikovi? Jsou tam nějaké povinné prvky?
Přesně tak. Jsou dvě základní kategorie. Pole sport a pole art. Teď jsem byla na pole sport. A to bych nejvíce přiblížila srovnání s krasobruslením nebo gymnastikou. Tam jsou povinné prvky, více se tam soustředí na techniku a provedení, i umělecká složka – jakou si člověk vybral hudbu, jak s ní pracuje, jakou má choreografii, k tomu se také přihlíží. A v pole art, to nás čeká prvního listopadu, se porota více zaměřuje na uměleckou složku. Tam už můžete mít třeba nějakou rekvizitu, můžete si více dovolit experimentovat na pódiu i mimo tyč, není tam omezená doba, kdy může a musí být na tyči a podobně. Je to volnější, ale hodnocení není tak jednoduché, jako v pole sport, kde jsou přesně tabulky, třeba jestli máš dotažený provaz přesně na sto osmdesát stupňů nebo ne. Je to přísné. Na pódiu jsou v obou případech dvě tyči. Jedna z nich je statická, druhá je spinová, která se točí. Na spinové je to ještě úplně jiný druh práce, tam to funguje podobně jako při piruetách v krasobruslení. Čím víc je člověk v pozici zabalenější, tím rychleji se točí. Na spinové tyči to funguje stejně. Nejsou to jen triky na tyči, je nutné pracovat i s muzikalitou.

Jsou v pole dance i evropská a světová mistrovství?
Ano. Z medailových pozic se postupuje dále rovnou na svět. Letos v červnu jsme měli letět do Kanady, ale vzhledem k opatřením jsme necestovali nikam. Všechny světové soutěže v pole sport byly zrušené. Loni jsme byli na Sibiři, v Novosibirsku. To byl pěkný zajímavý výlet. Podzimní pole art by měl být, doufám, zase postupový, takže si budeme fandit, ať se zase někam podíváme.

Jak moc je pole dance finančně náročný? Jezdit na soutěže.
Když to vezmu z pohledu klienta, tak ten si platí lekce ve studiu, pak startovné na soutěži, to je plus minus kolem pětistovky. Hodně klientů si pořídilo tyč domů. Ale přiznávají se mi, že doma to prostě není ono. To je jediná taková větší investice. No a pak nějakou tu cestu platit. A ještě si pro závody musí člověk nechat ušít nějaký kostým. Na to cvičení je také super, když máte nějaký vhodný svršek, který saje pot a tak. Ale na to jsme hlavně my ženy, abychom měli různé hadříky, sladěné k sobě. Chlapi, kteří k nám chodí, ti mají dvoje kraťasy, které střídají, a neřeší to.