Lanýžové degustační menu

Markéta Králová: Divadlo mám v krvi

Markéta Králová: Divadlo mám v krvi

foto: Archiv Markéty Králové

29. 08. 2020 - 15:00

Pochází z rodiny pedagogů a umělců, děda byl akademický malíř, babička byla jednou z průkopnic dramatické výchovy v České republice, táta pedagog a divadelník, mamka pedagožka a dramaťačka. Sama do dramatického kroužku začala chodit ve čtyřech letech a zůstala u něj až do maturity. To je Markéta Králová.

"Studovala jsem oděvní školu, takže jsem se naučila šít a chtěla jsem se věnovat divadelnímu kostýmu. Ale nakonec jsem se dostala na dramatickou výchovu na DAMU. Během studia bakaláře jsem začala sama lektorovat volnočasové aktivity, z nejstarších dětí v dramaťáku ve spojení s lidmi s UP se stalo Nabalkoně. Soubor se pak začal scházet na konviktu a mě učarovalo to místo, takže jsem pak magistra dělala souběžně na DAMU a na divadelní a filmové vědě v Olomouci. Šití a kostýmů jsem se rozhodně nevzdala, takhle dovednost je v divadle k nezaplacení. Momentálně mám na své katedře přerušené doktorské studium v posledním ročníku, protože je ze mě máma," prozradila na sebe.

Nabalkoně v září oslaví 8. narozeniny. Za dobu fungování se několikrát proměnilo složení, někdo přichází, někdo odchází. Budou to dva roky od otevření Kabaretní scény a tři roky od počátku spolupráce s Divadlem na Šantovce. 

"My jsme vždycky byli a pořád jsme nadšenci. Všechno děláme sami z čiré radosti a lásky. Spojuje nás divadlo, hudba, film a výtvarné aktivity, do Nabalkoně se postupně přidalo spousta talentovaných mladých lidí z uměnovědných kateder a za to jsem strašně vděčná. Jednak je to skvěl parta, jednak je Nabalkoně taková platforma, kde se člověk může najít a vyzkoušet si třeba to, na co doposud neměl odvahu, třeba zpívat a hrát před publikem, něco vytvořit a ukázat, jít prostě z kůží na trh v takovém bezpečném prostředí. Já jsem až v Nabalkoně pochopila, kdo jsem a co chci dělat, až budu velká," dodala s úsměvem.

Teď se však připravuje na novou životní roli.

"Já jsem od svých 19 let tak trochu máma. Tím, že jsem začala hodně brzy vést děti na táborech, založila jsem několik kroužků, potom divadelní studia, jezdila jsem dělat semináře a workshopy, tak jsem se pořád o někoho starala a byla 'ta zodpovědná', 'ta, co rozhoduje', 'ta, co říká pochvaly, ale taky ty ošklivé věci'. Prostě máma. A najednou jsem máma doopravdy a je to největší štěstí. Mám skvělého muže, co se věnuje stejnému oboru jako já, takže si můžeme vzájemně pomáhat a inspirovat se. A máme nádherného syna, který je po manželovi přemýšlivý a po mně ukecaný. Je to úplně nový svět, nový život, nový žebříček hodnot. Vůbec nevím, jak budou vypadat moje následující týdny, měsíce, možná roky, co se týče práce. Za to vím, že tu budu pro něj, pro Šimona. A ukážu mu postupně všechno, co mám tolik ráda," uzavřela.

Další články