Z historie olomouckých čtvrtí: Nemilany

Facebook
Messenger
Twitter
E-mail

05. 04. 2020 - 12:00

Když v roce 1919 vznikla Velká Olomouc, přičlenilo se k historickému městu jedenáct okolních vesnic a dvě menší města. Právě tehdy získala Olomouc základ svého dnešního půdorysu. Z dřívějších měst a vesnic se staly městské čtvrti, další a vzdálenější obce se pak připojily v průběhu minulého století. Jejich dějiny jsou v porovnání s centrem Olomouce ohraničeným původními hradbami poněkud opomíjené, ale rozhodně stojí za pozornost. Vydejte s námi do historie olomouckých městských částí.

Díl 12.: Nemilany

Až do roku 1946 byly s názvem Nimlau jednou z obcí německého Olomouckého jazykového ostrova. S Olomoucí jí spojuje dlouhá historie, součástí města se ale stala až v roce 1975. A o dvacet let později se Nemilany málem zase odtrhly. Teprve v těchto letech se pak počet jejich obyvatel začíná blížit předválečnému stavu.

Vůbec první zmínku o Nemilanech nacházíme v listině z roku 1141, ze které víme, že už tehdy část obce Nemilaz patřila církvi. V dalších historických pramenech se v roce 1410 poprvé objevuje německý název Nimlau a už v 15. století tam patrně převládala německá populace. Tato listina rovněž hovoří o tom, že vesnice je v majetku města Olomouce. Odkdy tomu tak bylo, se už ale zřejmě nedozvíme.

V zemědělské vsi pak fungoval také malé statek olomoucké kapituly, jinak si žila svým poměrně poklidným životem. Z hlediska farnosti spadaly Nemilany pod Slavonín, což se nezměnilo ani v roce 1826, kdy byla dostavěna kaple sv. Jana a Pavla. O osm let později tak alespoň vznikla v Nemilanech první škola a děti nemuseli docházet právě do Slavonína.

Když se v roce 1850 Nemilany staly samostatnou politickou obcí, patřila k nim ještě po 27 let osada Kyselov. Po ní nám už zbyl jenom název Kyselovské ulice mezi Nemilany a Slavonínem. Od roku 1870 procházela nemilanským katastrem železnice z Olomouce do Prostějova, zastávka ale v obci vznikla až o deset let později.

Německý charakter Nemilan pak potvrzují sčítání lidu z přelomu století. V roce 1880 se k české národnosti ještě hlásilo přibližně 5 procent obyvatel, v letech 1900 a 1910 to už ale nebyl ani jediný. Češi se do vsi začali stěhovat až po vzniku Československé republiky, v roce 1930 tak už vedle 919 německých obyvatel žily necelé tři stovky českých.

Pomohla tomu také česká škola, zřízená v roce 1921 oficiálně pro Kyselov, ale ležela v katastru Nemilan. Od té doby se tomuto místo také říká Česká čtvrť, což je i název jedné z ulic v lokalitě. O osm let později začala v budově působit měšťanská škola, která sloužila také pro české žáky z Kyselova, Slavonína, Kožušan a Tážal.

Veškeré české aktivity v Nemilanech utnul nástup nacismu. K sudetské Henleinově straně inklinovali i nemilanští Němci, ve volbách v roce 1935 tam dostala SdP 63 procent hlasů. Situace vygradovala v roce 1939, kdy byla zrušena česká škola. Uzavření pak čelily také české spolky a postupně musely skončit i čeští podnikatelé a živnostníci.

Vzhledem k německému charakteru tak není divu, že Nemilany byly v roce 1945 osvobozeny až jako jedna z posledních obcí Olomoucka. Všichni němečtí obyvatelé, bylo jich více než pět set, byli po válce odsunuti.

V poválečné historii bylo pro Nemilany důležité datum 1. 7. 1975. Tehdy se staly součástí města Olomouce. Ze strany vedení města ale byly dlouho opomíjenou částí. Rozčarování z tohoto vývoje vygradovalo po revolučních letech. V roce 1995 se ve vesnici konalo referendum o odtržení od Olomouce. Pro něj se vyslovilo 53 procent hlasujících, kterých ale nedorazil dostatečný počet na to, aby bylo lidové hlasování závazné pro radu města.

Nemilany tak součástí Olomouce zůstaly a brzy po referendu se dočkaly alespoň nějakých investic. Větší příliv nových obyvatel začal až v posledních letech., kdy se do Nemilan podobně jako do sousedních sídel, stěhují právě lidé z jiných částí města. Při posledním sčítání v roce 2011 měly necelou tisícovku obyvatel.

Martin Složil