SBORMISTR ARTURO SUASTE Asi jsem se do České republiky zamiloval!

Po dvou letech plánování konečně naživo! V minulém týdnu navštívil Olomouc sbormistr mexického sboru ContraCanto, Luis Arturo Suaste. Společně s olomouckým pěveckým sborem Andromeda totiž připravují velký mezinárodní projekt. Andromeda se v červenci vydá na dva hudební festivaly právě do Mexika. Jak hudba spojuje, jak díky ní vznikají přátelství a čím si Česká republika sbormistra získala?

S Andromedou máte poměrně velké plány. Předpokládám, že právě proto jste přijel do Olomouce, je to tak?

Přesně tak. V Cuernavace vedu dívčí sbor ContraCanto a zhruba před dvěma lety jsme s Andromedou a s německým sborem Oberstufenchor GSG z města Zeitz začali plánovat společný projekt, který vyvrcholí letos v červenci v Mexiku. Tam nás čekají dva přehlídkové festivaly. Jeden se koná u nás v Cuernavace, druhý pořádají kolegové z Kanady v Tlaxcale. Moc se těším, až Andromedu i další sbory z Německa a Kanady u nás přivítáme. Pro děvčata z mého sboru je to veliká událost, učí se kvůli tomu anglicky a i samotné přípravy je velmi posouvají, nejen pěvecky, ale i osobnostně. V únoru nás v Mexiku navštívila manažerka Andormedy Martina se svým mužem, projeli jsme všechna místa spojená s červencovou cestou a setkali se s mnoha lidmi, kteří tyto festivaly připravují, abychom mohli vše co nejlépe naplánovat a hlavně se po dvou letech také konečně osobně potkat.

Moje cesta do Evropy je teď zejména poznávací, společenská, ale hlavně neskutečně inspirativní. Setkat se se sbormistry, poznat se. Z Olomouce mířím i do Německa za tamějším sborem. Je skvělé, že jsem konečně mohl osobně poznat Hanku Vyroubalovou, která vede sbor Andromeda. Obdivuju, jak s dětmi pracuje a na jakou úroveň je dokázala dostat. Dokonce jsem měl možnost vést tady část zkoušek, od malých dětí až po dospělý ženský sbor.

Jak se vám s olomouckými sbory pracovalo?

Všechny tři sbory, v jejichž zkouškách jsem byl, jsou na fantastické úrovni, zpívají opravdu těžké věci. Je za tím vidět neuvěřitelné množství práce. Nejen té pěvecké, ale i organizační. To, že děti chodí v takovém počtu a včas, což není zrovna výsada Mexičanů (smích), jak spolupracují, jak rychle se učí, nic z toho by nešlo bez odpovídajících podmínek, které musí sbormistr a organizační tým vytvořit, aby to všechno tak perfektně fungovalo. Upřímně doufám, že se mi jednou s mým sborem podaří dostat se také na takovouto úroveň. Zatím spolu pracujeme necelé tři roky, takže v tom procesu ještě nejsme tak daleko jako Hanka, to je úplně jiná historie, ale nastavit pro děvčata takové podmínky, aby se mohla ve sboru co nejlépe rozvíjet, to bych si opravdu moc přál. Pracuju na tom a návštěva tady je v tomto směru ohromně inspirující.

Je něco, co vás překvapilo?

Asi to, jakou energii všechny sbory vyzařují. Humor a nálada ve zkouškách. Úroveň sborů jsem znal už předtím, viděl jsem mnoho videí z koncertů a soutěží, ale nikdy jsem neviděl Hanku pracovat. Jak krásně k dětem přistupuje, jak je dokáže inspirovat a jaká energie se jí od sborů vrací.

Navštívil jste v České republice i jiná místa než Olomouc? S jakým dojmem se odtud budete vracet domů do Mexika?

Mám tady úžasnou hostitelku. Martina mi se svou rodinou chystá neuvěřitelné zážitky. Byli jsme i v Praze, která je překrásná, poprvé v životě jsem zažil dovádění na sněhu – Martinin muž mi dokonce půjčil oblečení, protože zimní bundu, oteplováky a boty na sníh opravdu nemám. Vzali mě i na koncert cimbálovky. Cimbál je naprosto fascinující nástroj, naživo jsem ho nikdy neslyšel hrát. Další členka olomouckého organizačního týmu, Magda, mi zase ukázala historickou část města i okolí. Asi jsem se do České republiky zamiloval, potkávám tu samé milé a veselé lidi, je to nádherné místo – svou historií, energií i životní úrovní. Lidé zde žijí velmi naplněné životy s mnoha možnostmi.

A co česká kuchyně? Nadchla vás stejně?

Naprosto! Jím tu opravdu hodně, protože to na cestování miluju – ochutnávat místní speciality. Všechno, co mi kdo doporučil a ochutnal jsem, bylo fantastické – guláš, svíčková, tatarák, koprovka, krupice…já jsem fakt nadšený. Když jsem poprvé ochutnal slivovici, myslel jsem si, že mě Martina chce zabít, ale napodruhé už mi taky zachutnala. I když je tedy o dost silnější než tequila nebo mezcal.

Kdybyste mohl jednu věc přenést z Mexika do České republiky a jednu věc odtud do Mexika, co by to bylo?

Je mnoho věcí, které bych chtěl přivézt do Mexika. Například organizace. Myslím tím taková ta obecná, organizovanost – ať už časová nebo i co se týká právě vzdělávání. Děláte to tady skvěle. A co bych jednoznačně chtěl dovézt do České republiky, je můj sbor. Máme v plánu jet do Kanady, ale když jsem teď tady, zvlášť když jsem stál třeba uprostřed Staroměstského náměstí, opravdu jsem cítil, že děvčata zkrátka musím dostat i do Evropy. Bude to komplikované a velmi drahé, ale stát se na chvilku součástí takové nádherné energie, to je opravdu něco, co bych jim chtěl dopřát.