Protitankový zátaras Válečný deníček z uzavřené oblasti: příhody z Uničova

Facebook
Messenger
Twitter
E-mail

22. 03. 2020 - 12:00

Od minulého pondělí je jednadvacet obcí na Olomoucku uzavřeno do neprodyšné karantény, kterou se sice občas někdo snaží proniknout dovnitř, nebo ven, ale zatím bezúspěšně. Starostové obcí dělají, co mohou, zlepšily se i dodávky základních potřeb a zdravotnického materiálu. V oblasti se začalo více testovat. Představy můžeme mít každý nějaké, ovšem jen lidé, kteří v oblasti žijí, ji dokáží popsat. A to i dva skoro sedmdesátníci z Uničova, jejichž dcera Silvie Böhmová se podělila o zážitky svých rodičů.

"Mí rodiče mají to štěstí, nebo tu smůlu? Že bydlí přímo na okraji uzavřené zóny... Uničov... Předevčírem jsem dlouho hovořila s rodinou.... Téměř sedmdesátníci, kteří se i přes to, že by se mohli věnovat už pouze sledování televize, neustále starají o několik farem," začíná své vyprávění Silvie.

"Jejich příběhy uplyného týdne by vydaly na hodně hloupý, béčkový akční film... Zóna byla obsazena... Neprojeli farmáři. Zatím co krávy bučely hlady, vrchnost se divila, že snad musí žrát... Neprojela dodávka inzulínu... Proč? Přece chráníme před virem. Cukrovkáři musí počkat...," popisuje zážitky svých rodičů.

"Neprojely pečovatelky dětského domova... Však ony si děcka nějak poradí... A tak dále a tak dále...

Vše bylo střeženo šesti příslušníky s respirátory, neprůstřelnými vestami, samopaly s drony....ovšem bez rukavic...," pokračuje v neuvěřitelném příběhu.

To ale nebylo všechno. Ve svém vyprávění popisuje také to, jak je to v těžké situaci s vděkem.

"Po týdnu to otec nevydržel a nabídnul policii, desinfekci aut.... Vzhledem k faktu, že musí desinfikovat farmy, techniku vlastní. Naprosto nekomunikativní příslušníci složek přijali... Za to mu ráno před dům nainstalovali, zřejmě z vděku, protitankové zátarasy.....jsme přece ve válce s virem... Nemáme sice rukavice ani roušky, za to máme zátarasy a samopaly.... předpokládám, že tuhle bitvu nelze prohrát...," dodává.

"Přátelé kamarádi... Potřebuji aby se tohle dostalo ven... Ať je vidět bezmoc... My nejsme ve válce... Nám je válka předkládána," vyslovuje na konci svého vyprávění prosbu.

Lukáš Blokša