GLOSA Trh je svobodný. Ale náš vkus a vize by měly být náročnější

Tak jsem si minulý týden užil i kritiku a nepochopení. Sice jen od pár jednotlivců, přesto mi to dalo podnět k zamyšlení. Dovolil jsem si totiž v mediálním vyjádření nejásat ze zprávy, že Lidl přesouvá svůj „vybraný outlet jinak neprodejného zboží“ do Olomouce. Hned jsem se od kritiků dozvěděl, jaký jsem levičák… já, člověk, který je vším, jen ne levičákem. A to mě urazilo.

Volný trh je jedním ze základních pilířů svobody. Věřím v podnikatele, v jejich právo riskovat, zkoušet, tvořit. Stát nemá určovat, co je správné podnikání a co už ne. Ať si každý na své náklady otevře, co uzná za vhodné – pokud tím neporušuje zákon, má moje požehnání.

Jenže věřit ve svobodu trhu neznamená slepě přikyvovat všemu, co se na tom trhu objeví. A už vůbec ne dělat z každého obchodního záměru investiční triumf jen proto, že si našel cestu do našeho města.

Přesun výprodejového outletu z pražských Štěrbohol do Olomouce jistě není zločin. Ale není to ani pokrok. Není to symbol technologického růstu, zaměstnanosti s vysokou kvalifikací ani vstupu firmy, která by posouvala region dopředu. Je to prostě jen – výprodej. Zboží, které se jinde neprodalo. A když z toho uděláme marketingový úspěch, tak si jen snižujeme laťku očekávání. A to je to, co mě jako člověka, který hájí podnikatelské prostředí, mrzí.

Olomouc potřebuje víc. A má na víc.

Máme chytré lidi, máme atraktivní polohu – ale chybí nám kvalitní rozvojové plochy, dostatečně připravená technická infrastruktura, zrychlené povolovací procesy a hlavně: lidé, kteří chtějí opravdu něco umět a tvořit – ne jen čekat, co zrovna přijede zvenku.

Chybí nám větší tlak na technické vzdělání, propojení škol s byznysem, otevřenost veřejné sféry ke složitějším projektům. Často slyším: „Všichni by chtěli hi-tech, výzkum, strojírenství… ale proč sem ti hráči nejdou?“ Inu – protože asi děláme málo pro to, aby sem šli.

Každopádně já, i jako pravičák, zcela přirozeně podporuji lokální firmy a producenty. Ne proto, že bych chtěl chránit trh – ale proto, že věřím v konkrétní jména, konkrétní tváře, konkrétní kvalitu. Vím, komu platím. Vím, jaký má vztah ke své profesi, ke svému regionu. To je skutečná důvěra a osobní odpovědnost, ne anonymní řetězec.

Podpora místních je navíc nástrojem zdravé konkurence. Drobní a střední podnikatelé se nespoléhají na dotace ani marketingové rozpočty globálních centrál. Musí obstát díky své službě, řemeslu a férovosti. A právě to je důvod, proč je podporuji – protože nechci, aby přežili jen ti největší díky objemu, ale ti nejlepší díky hodnotě.

A nakonec: lokální značka je součástí naší identity. Není to sentiment, ale jasná hodnota. Tak jako ctím národní svrchovanost, ctím i ekonomickou svébytnost regionu. A říkám to naplno – chci, aby Olomouc vítala především takové podniky, které sem nepřivážejí zbytky, ale budoucnost.