GLOSA Rozhledna na Kosíři se prostě moc nepovedla

Výletníky oblíbená rozhledna na Velkém Kosíři nejspíš odpočítává své poslední týdny. Poslední dobou zavřenou rozhlednu trápily od začátku samé problémy, není však jediná, kterou tento osud postihl. Pro vysvětlení celého problému je třeba vrátit se do minulosti.

Velký Kosíř nazývaný jako Hanácký Mont Blanc je nevelký kopec, ovšem v rovinaté Hané se svou výškou 442 m n. m. vyčnívá poměrně výrazně. Kopec byl ještě před patnácti lety poměrně klidným místem, vyjít nahoru se dá hned z několika okolních vesnic, nejkratší ale také nejprudší cestou z Čech, táhlejší cestou ze Slatinic nebo Slatinek. Vrchol kopce měl svůj nezaměnitelný genius loci, když člověk vystoupal z kteréhokoliv směru, uvítal ho klid, protože tu většinou nebyla ani noha. Na vrcholu kopce vlastně ani nic nebylo, ostatně proč taky, stačil přístřešek a na stromě skříňka s vrcholovou knihou, jistou tradicí bylo poznamenat, pokud člověk šel či vyjel na kole a ti umělečtěji nadaní i něco nakreslili. Ani bych nespočítal, kolikrát jsem takto na Kosíř vystoupal, většinou na kole. Rád ale vzpomínám na novoroční výstupy na Kosíř, doma bych našel ještě několik plastových medailí, které se na vrcholu rozdávaly, to tu bylo celkem živo, ale v únosné míře.

V 30. letech 20. století tu již rozhledna stávala, prostá dřevěná, která ale právě i kvůli materiálu nevydržela. Boom rozhleden na našem území přivedl i vedení Mikroregionu Kosířska před lety na myšlenku na Kosíř rozhlednu umístit, pro mě osobně byla již tato myšlenka špatná a kopec si měl zachovat svůj půvab. Nestalo se a začaly se shánět peníze, variant bylo několik od poměrně masivní kamenné rozhledny po současnou podobu. Kdyby byla vybudována rozhledna prvotního návrhu, asi bychom dnes tuto poměrně trapnou situaci nemuseli jako zastupitelé obcí řešit, ovšem kdyby jsou sliby, nebo též můžeme použít ono oblíbené přirovnání o rybách, zadku a rybnících.

Rozhledna tak byla v roce 2013 postavena. Co se estetického vzezření rozhledny týče, osobně s ním problém nemám, dodnes si však pamatuji, když jsem vystoupal k téměř dokončené rozhledně a nechápal jsem vůbec, kde to jsem, zničený vrchol kopce, ten genius loci, který jsem znal od časů dítěte a měl s ním spojené krásné vzpomínky na dětství, ten byl najednou pryč. Zase jsme přírodě ukázali, jak ji dokážeme s úspěchem ničit, a to byl teprve začátek.

Jak se po krátké době ukázalo, rozhledna nebyla zrovna kvalitně postavena, to tvrdili jedni, druzí se bránili. Kde je tedy pravda? Vzhledem k tomu, že jsem vypracovaný posudek před rozhodováním četl, mám obrázek zřejmý. Problémy se s přibývajícím stářím rozhledy jen prohlubovaly, začala ses z toho pomalu, ale jistě stávat ostuda. Poslední rok a půl je rozhledna zavřená a pravděpodobnost, že se v současné podobě otevře je nulová.

Co dál? To byla otázka, kterou řešilo mnoho zastupitelů dotčených devíti obcí na společném jednání. Že se s rozhlednou něco musí dělat byla shoda, že ji nemá smysl opravovat také, co bude následně už je poněkud nejasné. Rozhledna tak půjde nejspíš k zemi a mikroregion zachová jen spodní kamennou část rozhledny, po vypsání architektonické soutěže se rozhodne co dál.

Člověk je osobu chybující, někdy se mu prostě něco nepovede, někdo to přizná a někdo své chyby nepřizná nikdy, myslím, že bychom měli společně přiznat, že toto se nám nepovedlo (ano ve vedení obcí i mikroregionu byli vesměs jiní lidé, současná vedení už hasí hořící požár) a kopci bychom měli ulevit a už na něm nestavět nic.

Nedělám si iluze, že by tato varianta zvítězila, zfušovaná rozhledna by měla posloužit jako memento toho, že takto se to dělat nemá. Někomu možná nevadí vyhazovat obecní peníze (protože jakoukoliv variantu budou převážně platit obce mikroregionu), mně ano, byl bych raději, kdybychom ty peníze použili na věci, které nás pálí na vesnici.

Genius loci je pryč, zbyly mi alespoň ty vzpomínky, jen ten důvod vyrážet v potu tváře na vrchol kopce už nemám a mít nebudu, asi nezbude než najít si jiný kopec, kde snad nikoho nenapadne žádnou rozhlednu stavět. Pár takových kopců v okolí v záloze mám, ale jejich jména si nechám pro sebe, nerad bych někomu vnuknul podobně hloupý nápad, který se uskutečnil na Velkém Kosíři.